Proč mají včely pruhy? Kam zmizí hvězdy ráno? A žili dinosauři opravdu všichni najednou? Některé děti dokážou otázkami zaplnit celé odpoledne. Kniha jim nemusí nabídnout jen odpovědi. Může jim dát chuť dívat se pozorněji kolem sebe a ptát se dál.

Začněte jednou oblíbenou otázkou

Dospělý může chtít pořídit velkou encyklopedii „o všem“. Dítě ale často zajímá jedno konkrétní téma: hmyz, sopky, lidské tělo nebo třeba vesmír. Právě na něm je dobré začít. Útlá kniha o broucích, kterou si dítě samo znovu otevře, mu může přinést víc radosti než obsáhlý svazek, do kterého se bojí pustit.

Při výběru knihu prolistujte. Jsou obrázky dost velké, aby si na nich dítě všimlo detailů? Vysvětluje text věci srozumitelně? Dá se otevřít na libovolné stránce a hned objevit něco zajímavého? U naučné knihy není nutné číst od začátku do konce.

Propojte stránky se skutečným světem

Kniha o přírodě může cestovat v batohu na výlet. Podle obrázků můžete zkusit poznat listy stromů nebo ptáky, které potkáte. Po čtení o vesmíru se zase můžete večer podívat na oblohu. Dítě tak získá příležitost porovnat to, co vidělo na stránce, s tím, co objevuje samo.

Nemusíte mít odpověď na každou otázku. „To nevím, pojďme to zjistit,“ je skvělý začátek dalšího společného hledání.

Nechte dítě ukazovat cestu

Zvídavé dítě si někdy přečte tři stránky o planetách a pak se na měsíc zamiluje do knih o žralocích. Zájmy se mění a knihovnička se může měnit s nimi. Při návštěvě knihovny nechte dítě vybrat i titul, který by vás samotné nenapadl.

Dobrá kniha pro malého badatele nemusí odpovědět na všechno. Poznáte ji třeba podle toho, že ji dítě zavře, rozhlédne se kolem sebe a zeptá se na něco nového.